Snížení daní je příležitost zvýšit svobodu a životní úroveň lidí a přimět stát šetřit

Nestává se často, aby poslanci schválili snížení daní o 130 miliard. Miliony zaměstnanců budou mít o 7 % vyšší čistou mzdu. Peníze z kapes lidí, kteří je vydělali, nebude utrácet politik ani úřadník, ale člověk, který je vydělal!

Nestává se často, aby poslanci schválili snížení daní o 130 miliard (2,2 % HDP). Obvykle jsou poslanci obhajující snížení daní považováni za extrémisty, jsou v hluboké menšině a vládní většina vždy nachází nespočet důvodů, proč snížení daní není možné. Nastala zvláštní konstelace a pro velké snížení daní se našla potřebná většina. Zastánce nízkých daní by tedy měl být šťastný. Je rovnou několik důvodů k radosti:

Větší čistý příjem = větší svoboda

Miliony zaměstnanců budou mít asi o 7 % vyšší čistou mzdu. 130 miliard z kapes lidí, kteří je vydělali, nebude utrácet politik ani úřadník, ale člověk, který je vydělal. Místo pomyslných 32 dnů v roce, kdy pracoval zaměstnanec jen na to, aby zaplatil daň z příjmu, bude na zaplacení daně dřít jen 10 dní v roce. (Nenechme se mýlit, stále bude dřít mnoho dnů na zaplacení odvodů a spotřebních daní). Zvýší se každopádně svoboda lidí rozhodovat o svém majetku. Svoboda, která v posledních letech byla vždy utlačována, má nyní šanci pozvednout hlavu.

Nižší daně, efektivnější ekonomika

Když těch 130 miliard neutratí stát, ale ten, kdo je vydělal, budou peníze vynaloženy efektivněji.

Řekněme, že stát by za ně pořizoval poukazy zdarma do lázní, investiční pobídky pro zahraniční investory, dotace na inkluzi, zřizoval by další nové zbytečné úřady, vyplácel dotace pracovních míst, a financoval vládní komunikační kampaně. Soudný člověk musí uznat, že stát vymýšlí vždy prapodivné výdaje a čím víc peněz má, tím víc jich takto utrácí.

Když peníze utrácí ten, kdo je vydělal, ví přesně, co potřebuje. Někdo bude potřebovat nové auto, jiný lyže pro děti, další nový nábytek.

Protože soukromé utrácení je efektivnější, ekonomika s nižšími daněmi roste rychleji než ekonomika s vysokými daněmi. Vyšší růst vynese dodatečné příjmy lidem i státu.

Záslužná náprava nespravedlnosti

Daně uvalené na zaměstnance byly v České republice mimořádně vysoké. Jejich vysoká úroveň vedla k tzv. „švarcsystému“, kdy lidé zaměstnanecký poměr kamuflovali jako dodavatelský vztah na živnosťák.

Nepřirozeně velký rozdíl ve zdanění živnostníků a zaměstnanců nutil lidi podvádět a nutil stát zaměstnávat armádu úřadníků inspekce práce, která má kontrolovat a pokutovat kamuflované zaměstnávání. Srovnání daně z příjmu zaměstnanců a živnostníků na shodnou úroveň 15 % odstraňuje dlouholetou nespravedlnost a pokřivenost na trhu práce a je příležitostí k omezení počtu úřadníků.

Jedině snížení daní donutí stát šetřit

Těch 130 miliard z kapes zaměstnanců mělo jít v rámci zákona o rozpočtovém určení daní do státní kasy (87 miliard), do rozpočtů krajů (12 miliard) a do rozpočtů obcí (31 miliard). Teď je šance, že zůstanou v kapsách lidí.

Nechme stát, kraje a obce, ať vymyslí, kde šetřit. Doteď nešetřil nikdo z nich. Zatímco miliony lidí musely letos řešit tíživou situaci, výpadek tržeb, bankrot firmy či ztrátu zaměstnání – a omezovat různorodé rodinné výdaje, stát, kraje a obce se zatím chovaly, jako by žádný výpadek příjmů nebyl. Stát se jen rekordně zadlužil.

Jedině a pouze omezení daní dotlačí obce, kraje i stát šetřit. Tak jako mnoho domácností až výpadek příjmů donutí šetřit, i vládu až výpadek příjmů donutí šetřit. Bylo by bláhové čekat, až vláda sníží nějaké výdaje, s tím, že až potom můžeme nějaké daně snížit.

Kde šetřit?

Část výdajů na sociální dávky stát ušetří automaticky, aniž by musel jakékoliv zákony měnit. Když lidé budou mít vyšší příjmy, ztratí nárok na některé sociální dávky, které se odvíjí od příjmu (např. přídavek na dítě). Jinými slovy, snížení daní postaví lidi na vlastní nohy a zbaví je závislosti na dávkách.

Další výdaje stát ušetří nepřímo: Díky nižším daním lidé snadněji najdou práci a stát ušetří na různých podporách a dostane i více na jiných odvodech.

Stát musí ale začít aktivně omezovat zbytečné výdaje. Měl by zcela zrušit investiční pobídky, dotace na inkluze, dotace politickým neziskovkám. Je to úkol pro vládu. Snížení daní je vzkaz vládě, že dostane ne utrácení méně a musí si s tím poradit. Poslanci, kteří odhlasovali nižší daně by měli s klidným srdcem hlasovat klidně i proti jakémukoliv deficitnímu rozpočtu. Ať vláda začne konečně omezovat zbytečné výdaje. Dostala to nepřímo od poslanců za úkol.

Jak to, že se nyní povedlo snížit daně?

Jak je možné, že sen malé menšiny o snižování daní najednou podpořila většina sněmovny? Je to zdánlivý paradox, že právě v době covidové krize vláda navrhuje snížení daní, ke kterému by se v normální době nikdy neodhodlala.

Faktem ale je, že snížení daní je nejlepší sociální politikou reagující na poničené hospodářství. Stejně správné by to bylo po povodních, zemětřesení nebo po válce, která by za sebou nechala rozbombardovanou polovinu restaurací, kadeřnictví a mnoha dalších provozoven a automobilky v troskách. Než přemýšlet o nových sociálních programech a nových dávkách, pobídkách a úlevách, je lepší peníze lidem v kapsách prostě nechat. Než dotovat neudržitelná pracovní místa v rámci politiky „kurzarbeitu“, než platit vysoké dávky v nezaměstnanosti lidem, kteří přijdou o práci, je lepší snížit daně a učinit pracovní poměr daňově atraktivnější.

Vysoké daně nejsou podmínkou prosperity, ale důsledkem bohatství. Jsou projevem zhůvěřilosti, ukolébanosti a lenosti zaběhnuté věci měnit. Chudé a zchudlé ekonomiky si vysoké daně dovolit nemůžou. Když covidová opatření pochroumala ekonomiku a způsobila její obří pokles, je velké snížení daní platné hned od začátku příštího roku nejlepší reakcí a nejlepší sociální politikou.

Když se Senát postaví proti nižším daním, je potřeba ho přehlasovat

Senát zákon zřejmě vrátí Poslanecké sněmovně, která o něm bude hlasovat znovu. Poslanci by měli být konzistentní, neměnit svůj názor pod tlakem probuzených zastánců vysokých daní a hlasovat pro návrh znovu, i když jej Senát sněmovně vrátí.